Vypůjčená slavná filmová hláška profesora Hrbolka s nadsázkou vystihuje, proč pomáháme v programu IT pro děti. Ať už z našich potomků budou právníci, ekonomové, zedníci, prodavači nebo právě skladníci, bez vzdělání se jim bude do života vstupovat těžko.
Na otázky k IT pro děti odpovídá Ivana Tykač, spoluzakladatelka a ředitelka WOMEN FOR WOMEN, o. p. s. Dozvíte se, kolika dětem a rodinám už jsme pomohli. A také, jak hlídáme, aby naše pomoc nebyla zneužita a děti techniku skutečně používaly do školy.
Jakou techniku nejčastěji do rodin darujete, o kolik už jde rodin a v jaké zhruba hodnotě?
Především jsou to nové notebooky, do kterých jsme zatím investovali takřka čtyři miliony korun. Zatím jsme jich rozdali 334 a budeme v tom dále pokračovat, protože je to třeba. Pokud dítě potřebuje zajistit i konektivitu, poskytneme mu i modem, který nám darovala Nadace 02. K tomu ve spolupráci s O2 a bankou ING Česká republika hradíme dětem paušál – do konce tohoto školního roku.
Rádi bychom také získali další partnery, abychom mohli na potřeby dětí reagovat rychleji.
Tyto dary jsou věnovány natrvalo, nebo jen jako zápůjčky po dobu distanční výuky v době covidové pandemie?
Na počátku projektu jsme toto velmi zvažovali a také konzultovali. Nakonec jsme se rozhodli, že techniku dětem darujeme. Jedna věc je distanční výuka v době covidové pandemie a druhá pak on-line výuka vůbec.
Vzhledem ke zkušenostem, které jsme všichni během posledních měsíců získali, bude on-line výuka již nadále součástí vzdělávání našich dětí.
Vzdělání považujeme za jednu ze zásadních věcí, a proto je třeba, aby i do budoucna měly děti potřebné podmínky proto, aby se mohly vzdělávat, byly součástí vzdělávacího systému a také mohly být v kontaktu se svými spolužáky.
Jak kontrolujete, že notebooky z IT pro děti jsou skutečně využívány k výuce?
Ve všech našich projektech pomáháme především těm, kteří pomoc chtějí. Ani my nemůžeme pomoci všem, a tak je třeba, abychom naši pomoc přesně zacílili a pomáhali efektivně.
Samozřejmě se často hovořilo o tom, že notebooky mohou skončit v zastavárnách a podobně, a vzhledem k tomu, že se na prevenci hodně zaměřujeme, nastavili jsme podmínky pro projekt takové, jaké jsou.
Než jsme projekt spustili, dělali jsme anketu v základních školách, které máme registrované v projektu „Obědy pro děti“. Dostali jsme zpětnou vazbu zhruba z tisícovky základních škol po celé České republice. Zajímalo nás nejen to, zda mají všechny děti potřebné vybavení pro distanční vzdělávání, ale také zkušenosti a názory pedagogů.
Základní škola zná konkrétní situaci dítěte ve škole i v rodině, vidí potřebu i potenciál. Spolupráce se základní školou nám i v tomto případě zajistí správné zacílení pomoci.
Pro takový postup máme už 7 let zkušeností v projektu Obědy pro děti, kde se nám velmi osvědčil. Pro nás je pomoc dětem prioritou v každém projektu, a i když bychom rádi pomohli všem, není to v našich silách.
Pomáháme především těm, kteří pomoci chtějí.
IT pro děti
Pokud rodiče nemají zájem při distanční výuce dítě podporovat, notebook by skončil v zastavárně, stejně by to dítěti nepomohlo. Tam je třeba s rodinou pracovat úplně jinak. Proto se zaměřujeme společně s pedagogy především na rodiny, kde je zájem dítě ve vzdělání podporovat.
V IT pro děti se také snažíme motivovat. Rodiče k podpoře dětí, a děti ke vzdělávání. Například společně s notebookem od nás dostávají osobní dopisy.
Už jste museli řešit nějaký případ, že dar nebyl řádně užíván pro distanční výuku? Je možné pak vrácení daru nějak „vymáhat“?
Zatím takové informace od škol nemáme. Všech 234 dětí, které již své notebooky dostaly, se distanční výuky účastní. Samozřejmě jsme toto ošetřili v darovací smlouvě i všeobecných podmínkách.
Pokud obdarovaný neplní podmínky uvedené v darovací smlouvě, je povinen dar vrátit a ve všeobecných podmínkách to máme uvedeno poměrně přísně, posuďte sami:
Mimoto dětem i rodičům předáváme již zmíněné osobní motivační dopisy. Plus nám samozřejmě velmi pomáhá naše blízká spolupráce se základními školami, díky kterým máme přehled o tom, jak děti v distanční výuce fungují.
Máte odhad, jak velké procento, kolik dětí, zůstává bez distanční výuky, protože je nevymahatelná?
Na jaře Člověk v tísni hovořil o tom, že nám ze systému vzdělávání vypadlo více než 10 tisíc dětí. Což je necelé jedno procento z počtu dětí na základních školách. Od podzimu je distanční vzdělávání ze zákona povinné…
Měla by v tomto pomáhat státní dávka „Mimořádná okamžitá pomoc“? Máte pocit, že neziskovky suplují stát v tom, co byl povinen v rámci povinné distanční výuky zajistit (a to všem, ne jen nemajetným)?
Objektivně ano, protože je to výdaj, který si rodiny nemohou dovolit a brání to dětem ve výuce. V praxi je to však nereálné, protože se jedná o velké částky. Praxe to jasně ukazuje. Nevyplácejí se i mnohem nižší částky. Vidíme to především při našem programu „Kauce na bydlení“.
Moc si vážíme podpory a děkujeme všem, kteří pomáhají s námi!
Otázky jsme volně převzali z původního rozhovoru redaktorky Lucie Bartoš s Ivanou Tykač na webu parlamentní listy.cz , celý ho najdete zde. Děkujeme za publicitu!
Ivana Tykač, spoluzakladatelka a ředitelka WOMEN FOR WOMEN, o. p. s.
„Život může občas připomínat rozbouřené moře. Proto se naše organizace snaží klienty naučit plavat, aby už pro svůj život nepotřebovali záchranný kruh.“