„Nejvíce mi pomohl ten pocit, že někdo chápe, co prožívám, a ví, o čem mluvím. Ta psychická podpora, že se s tím dá něco dělat. Že si nevymýšlím a nikdo to nebagatelizoval, že to přeháním.“
Příběhy našich klientek, se kterými přišly do našeho programu První rok, jsou někdy doslova hrůzostrašné: domácí násilí, zamlčované dluhy manžela a dluhová past, bydlení s dětmi po ubytovnách nebo nemožnost sehnat práci právě kvůli péči o děti, obrovský psychický tlak. Často mají společné to, že jim málokdo věřil, že si okolí myslelo, že přehání. Přicházelo zoufalství, že jsou na vše samy, a že už si samy nedokáží poradit.
Dozvíte se, co se v rodinách událo, co klientky prožívaly a jakou konkrétní pomoc v programu První rok využily. Možná budete překvapeni, že i v takto hlubokých krizích může pomoci párová terapie. A uvidíte, že nad rámec praktických rad a kroků, nebo pomoci s bydlením, je v takových situacích také důležitý projevený zájem, pochopení a znovunabytí sebedůvěry.
Paní M. přišla do programu První rok poté, co s dětmi opustila manžela z důvodu probíhajícího domácího násilí. Manžel paní M. se v tu dobu nacházel ve velmi špatné finanční situaci, kdy čelil několika dluhům a zároveň měl uzavřeno několik půjček, kterými chtěl své stále narůstající dluhy splácet. Ocitl se tak v dluhové pasti. Paní M. o manželových dluzích a závazcích nevěděla.
V momentě, kdy se vše provalilo, reagoval manžel paní M. na tuto konfrontaci domácím násilím.
Paní M. se proto rozhodla od manžela odejít a obrátila se na nás. Přestěhovala se i s dětmi do podporovaného bydlení. Jelikož celá událost na ni dolehla velmi silně psychicky, zejména v momentě, kdy manžel začal naléhat, že se polepší, navázala spolupráci s naší terapeutkou. Dětem byla poskytnuta rovněž psychologická podpora, protože s otcem odmítaly komunikovat nebo nechápaly, proč už nebydlí „doma“. Paní M. se však obrátila i na naši právničku, aby zjistila možnosti, jak se co nejrychleji z manželových dluhů vyvázat a také jak vyřešit péči o děti a případné výživné. Během pár měsíců, kdy se situace trochu uklidnila, se paní M. s manželem společně rozhodli pokusit se dát vztah opět dohromady a nerozbíjet dětem rodinu. Podmínkou ze strany paní M. bylo vyřešení veškerých dluhů ze strany manžela. Oba rodiče docházeli po nějakou dobu v rámci našeho programu Servis vztahů na párové terapie. Po pár měsících manžel p. M. zařídil prodej svého domu, ze kterého zaplatil veškeré své dluhy a současně koupil i nový byt, kam se celá rodina společně nastěhovala. Klientka však nenechala nic náhodě a zaměřila se i na úpravu společného jmění manželů tak, aby byla případně do budoucna chráněna, kdyby se manžel do dluhových pastí propadl znovu. S manželem stále pokračují v párových terapiích.
Paní M., klientka programu První rok – skryté dluhy manžela, domácí násilí a pomoc párové terapie
Paní J. se se svým manželem seznámila na dovolené. Po svatbě, když otěhotněla, se u manžela začal projevovat majetnický charakter a do vztahu stále více projektoval kulturu svého národa, kde přístup k vymezení role muže a ženy ve vztahu je poměrně radikální. Paní J. manžel neustále kontroloval, chtěl vědět, kde se nachází, nesměla se v podstatě s nikým stýkat. Pokud se mu vzepřela, použil vůči ní svou sílu. Násilí vůči paní J. ze strany manžela se stále stupňovalo.
Paní J. od manžela utekla až v momentě, kdy došlo ke znásilnění.
Ve spolupráci s jinou pomáhající organizací se obrátila na nás a požádala o vstup do programu První rok. S dcerou se nastěhovala do podporovaného bydlení a začali jsme pracovat především na prožitých chvílích formou terapií. Paní J. ukončila rodičovskou dovolenou, zapsala dceru do školky a nastoupila do práce. Za pomoci právničky získala dceru do své péče, požádala o rozvod, manžela obžalovala ze znásilnění a pracovala i na získání svého bytu, ve kterém proti její vůli stále bydlel. Dnes, po dvou letech v programu, má paní J. vlastní byt, stabilní práci, s bývalým manželem komunikuje jen v nezbytných případech při předávání dcery a její sebedůvěra se pomalu blíží původní úrovni. Začíná si vážit sama sebe a pečuje o sebe. Bývalý manžel byl za znásilnění odsouzen a z původního bytu paní J. se musel vystěhovat. Výživné na dceru ale stále neplatí pravidelně.
Paní J., klientka programu První rok – domácí násilí, znásilnění a znovunabytí sebedůvěry
Paní K. do programu První rok nastoupila v roce 2020 a její účast v programu pokračuje i v roce 2021. Paní K. nás kontaktovala v momentě, kdy jí akutně hrozila ztráta bydlení.
Paní K. je jednou z těch případů, kdy se otec dítěte odmítl zapsat do jeho rodného listu a jeho vztah s dítětem byl v podstatě nulový.
Vzhledem k nízkému příjmu během rodičovské dovolené s absencí výživného se paní K. uchýlila na ubytovnu. Sama má vztahy s vlastní rodinou zpřetrhané, přátelé žijí daleko a mají vlastní rodiny, neměla se tak na koho obrátit. Prostředí ubytovny však naprosto nevyhovovalo dvouletému dítěti, zároveň majitel ubytovny si stěžoval na křik a pláč dítěte. Z ubytovny tak paní K. odešla a pobývala střídavě u přátel. Takové bydlení však bylo pro paní K. velmi křehké a klíče od našeho podporovaného bytu jsme si předávali v den, kdy zjistila, že se z původního bytu musí ihned vystěhovat, jelikož ho známý potřeboval akutně využít k jiným účelům. Po vyřešení bytové situace a celkovém zklidnění jsme s paní K. začali pracovat na psychické stabilitě, jelikož byla za poslední měsíce velmi vyčerpaná.
S právničkou se paní K. zaměřila zprvu zejména na řešení svých exekucí a dalších závazků. Získání výživného není pro paní K. nyní prioritou, jelikož vnímá, že soudně stanovené výživné od otce jejího syna jí nezajistí finanční stabilitu i s ohledem na to, že otec dítěte s paní K. téměř nekomunikuje a o dítě se v podstatě nezajímá, ani nijak finančně nepřispívá. Paní K. se proto rozhodla soustředit se na to, aby byla co nejdříve se synem soběstačná – zařizuje si pro syna školku, domluvila si nástup do práce, kde bude moci dobře skloubit zaměstnání s péčí o dítě. I když jí po zaplacení všech závazků a základních potřeb z měsíční výplaty zbývá jen pár stovek či spíše desítek korun, aktivně si shání veškeré potřebné vybavení pro syna a do domácnosti po různých bazarech, zkouší si i přivydělat rukodělnou činností. Syn paní K. je pro ni naprostou prioritou, veškeré své aktivity se tak snaží přizpůsobit jemu a chce, aby i za těchto podmínek byl šťastný.
Během pár měsíců v programu si paní K. vyřídila veškeré úřední záležitosti, plánuje umístit syna do školky, aby mohla nastoupit do práce, kterou si sehnala. I když občas naráží na nedůvěru a předsudky zejména ze strany úřadů či různých institucí nebo zdravotnických zařízení, nevzdává se a jde si za svým cílem.
paní K., klientka programu První rok – na všechno sama, ale stačil pozitivní impuls
Další skutečné příběhy, se kterými klientky přišly do programu První rok, najdete zde.
“Už z první schůzky jsem odcházela s nadějí, že se s tím dá něco dělat a nejsem první, komu se to děje,” pokračuje ve svém hodnocení jedna z klientek, které jsme úspěšně pomohli. “Druhé, co bylo velmi důležité, byla nabídka bydlení za rozumný nájem. Několik měsíců jsem hledala podnájem, jenže zatížená dluhy od manžela jsem si žádný nemohla dovolit. A když jsem někoho kontaktovala, po zjištění, že jde o matku s dětmi, mi nechtěli byt pronajmout. Poskytnuté bydlení a pocit, že mám kam odejít, byl pro mě velmi důležitý,” přibližuje dále poskytnutou pomoc.
Chtěla bych vám především poděkovat za vaší práci, podporu a přístup. Jsem si téměř jistá, že bych ty velké kroky a změny v životě bez vás nezvládla a hlavně bych si na ně netroufla. Je tak důležité, co děláte. Pomoc funguje navíc úplně jinak, cíleně, rychle, než kdybych ji hledala někde ve státních sektorech,” uzavírá ve svém hodnocení jedna z klientek programu První rok.
Více o tom, proč je První rok potřeba, komu a jak pomáháme, se dozvíte také v tomto článku na webu projektu.
Děkujeme, že se zajímáte, děkujeme, že pomáháte s námi! Vaše Women for Women
Program První rok je spolu s Kaucí na bydlení součástí projektu Bydlím, tedy jsem, který provozuje naše obecně prospěšná společnost Women for Women, o.p.s..